Bylo nebylo… Za devatero horami a devatero řekami se rozprostírala malebná víska jménem Vodňany. Rok co rok se zde sjížděli udatní rytíři a ušlechtilé kněžny hodovat a zápasit na počest právě skončené lovecké sezóny. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se urozené slečny ze sokolovského hrabství rozhodly, že se těchto oslav zúčastní. Aby necestovaly takovou dálku samy, byl vybrán jeden chrabrý bojovník (říkejme mu třeba Švirda ), aby je na cestě ochránil před nehostinnými loupežníky. Následující příběh vypráví o Švirdovi a jeho nebojácné družině…

Neznalost neomlouvá!
Jak už bývá každoročním zvykem, i letos se začátkem října udál již 34. ročník naprosto kultovního závodu jménem Vodňanský kapr. Letošní rok nám oddílová vyšší moc závod nezakazovala, a proto naše trikolóry byly znát ve větším počtu než loni. (report z loňského Kapra zde) Jenom pro nezasvěcené bych měl možná trochu osvětlit kapří desatero, které je hodno dodržovat. Pokud nedodržíte nebo porušíte více než polovinu z těchto pravidel, tak jste na Kaprovi out, stejně jako Kelly Family.

1. Jízda kapřím vlakem – každý rok se začíná už v pátek na Smíchovském nádraží v Praze. Odtud vyjíždí speciální kapří vlak do Vodňan. Je naprosto nepřípustné, aby si někdo, kdo nikdy nejel v kapřím vlaku na sebe obékl kapří tričko! Například ve středověku se za porušení tohoto pravidla sekaly prsty!

2. Oblečení v kapřím vlaku – pro navození lepší atmosféry je záhodno, aby se účastníci „spanilé jízdy“ oblékli do retro / funky stylu. Musím se přiznat, že jsem tento bod zatím vždy porušil a byl jsem za to potrestán klečením na hrachu…

3. Zábava v kapřím vlaku – všichni účastníci tohoto bájného vlaku jsou povinni mít pozitivní náladu a bavit své okolí. Letos jsem spatřil jednoho mladého a nezkušeného, jak se v kapřím vlaku pokoušel řešit rovnice z matematiky!!! No fuj, vidět tě tak Flaška…

4. Bezpečností předpisy v kapřím vlaku – kapří vlak se nesmí zvrhnout do atmosféry fotbalového derby pražských es! Jelikož jsme slušní orienťáci, tak nebereme paní rozhodčí (průvodčí) píšťalku, neumisťujeme na dveře toalety nápis „NABLITO“, úmyslně nerozbíjíme vstupní dveře a v žádném případě se nepokoušíme napodobovat zvuk paviánů v říji. Stejně tak řvát něco jako „Smrt … !(jednomu pražskému oddílu)“ je silně nepřípustné a v tomto případě by vám hrozilo vystoupení za jízdy. Naproti tomu je zvolání: „Baník p*čo, Baník!“ hodnoceno velice kladně a v tomto případě si k vám zapíši plusové bodíky.

5. Bez klíčů to nejde - po zabydlení a večerní zábavě se většina normálních smrtelníků snaží dostat zpátky do ubytovny. Ale co to? Jsou zavřené dveře?! V tomto případě je záhodno si vytáhnout svůj mobilní telefon a dovolat se někomu, kdo je uvnitř. Je naprosto netolerantní, aby někdo házel šutráky do okna, lezl po okapu nebo se snad nedej bože snažil prořvat k panu vrátnému.

6. Slušnost a mravnost na ubytovně – pokud už se konečně dostaneme do útrob ubytovny, tak v žádném případě nenecháváme na zemi (vlastně kdekoliv) nějaké vzorky DNA. Stejně tak je záhodno si pečlivě zapamatovat číslo pokoje. (je to napsané na klíčích) Již několikrát se stalo, že se nějaký zmatený chudák probudil vedle vykulené dorostenky. To, že je nějaká postel na první pohled volná ještě neznamená, že je opravdu volná a hlavně že je vaše!

7. Kapří blešák – každý rok se v termínu Kapra koná na náměstí ve Vodňanech bleší trh. Na ploše několika stolů je rozeseto mraky old school oblečků a povinností každého kaprmana / kaprmanky je, si koupit za pár šupů nějaký slušivý model a následně v něm absolvovat minimálně sobotní etapu. Nemáš kapří obleček? Tak jsi táákhle malinkej a až do neděle by jsi měl chodit kanálama.

8. Mapa – pokud jste někdy od někoho slyšeli pojem „kapří mapa“, tak tedy vězte, že tato hláška neobsahuje odkaz na legendárního Kapra jenom tak. Mapy na Kapra jsou pečlivě vybírány a připravovány celou řadu měsíců dopředu a je naprosto neomluvitelné, aby na ně někdo nadával!

9. Kapří zábava – sice všichni dobře víme, že už nějaký ten rok nevystupuje legendární kapela Jírovec, ale i přes tento smutný fakt se s tím musíme nějak vyrovnat a zapomenout na jeho jedinečné šlágry. To ovšem neznamená, že je na zábavě nuda! Spíše naopak! Kdo tam nebyl, neuvěří! A vám z toho plyne jedno důležité ponaučení. Pokud jsi nebyl na kapří zábavě a časem se někomu pochlubíš, že jsi absolvoval kapří závody, tak tě postihne krutá kletba! No fakt, je to vyzkoušený! Paroubek byl ve skutečnosti krásná a nadějná eliťačka…

10. Výhra – pokud patříte mezi ty nejšpičkovější závodníky, před kterými se i Bingo s Danou třesou v koutu, tak je teda dost možné, že si vyběhnete vítězství, a tedy i vstup do kapří síně slávy. To znamená jediné – dostanete živého kapra! Neznám většího hříšníka než člověka, který kapra vyhraje a samou láskou ho nepolíbí! Políbit kapra je asi tak samozřejmé, jako sledovat Béďoviny nebo nadávat na české sprintové ISSO.

Kudy? Tudy do Vodňan!
Po celkem nudné cestě do Prahy pokračovala cesta sokolovských nadějí směr Smícháč. Na Smícháči už to pěkně tepalo. Kam až Švirdovo choré oko dohlédlo, tak tam se všude mačkali lampióni. Ještě aby né, vrchol sezóny (už asi desátý) byl tu! Půl hoďky na to se začal naplno rozvíjet jeden z nejzajímavější o-zážitku za poslední rok. Mačkanice v prvním kapřím vlaku je na každoročním pořádku a nejinak tomu bylo i tento rok. Ovšem letos jsem si to dokázal parádně ošéfovat. Finta byla v tom, že jsem si vyhlídl partičku důchodců. Stačilo jim říct, že se na Smíchovském nádraží otevřel nový obchod „Vše za 33,-“ a rázem tam bylo tolik místa, že by se tam dal hrát tenis. Sice to bylo lehce nesportovní, ale přece všichni nebudeme stát až do Berouna?! V Berouně se přestoupilo do útulnějšího stroje. Strategicky se zabral celý poslední vagón a kapří vlak tak jak ho známe byl na světě! Asi těžko zde můžu vypsat vše co se tam dělo nebo nedělo. Každý, kdo si říká lampión by měl onu cestu aspoň jednou v životě vyzkoušet. Nazval bych to tedy orienťáckou Mekkou. Uznávám, že některé klukoviny si mohli ti velcí odpustit, ale to už k tomu tak nějak patří. V podvečerních hodinách dorazila celá skvadra do Vodňan. Kromě pár pařmenů, kteří se vrátili za pozdních ranních hodin se nic v noci zásadního nestalo. Ostatně ti borci to vzali sportovně. Ani nešli do postele, sbalili si svých pár švestek a šli rovnou na blešák…

Bořan si od Káji půjčil kapří čepičku
Už mám dárky k Vánocům
Není to nic nenormálního, že řada závodníků se nemůže soboty dospat. Ostatně patřím mezi ně a na nákup na blešáku se těším víc než pedofil na školní zvonek. Hned po příchodu na trh se strhlo hledání těch nejlepších kousků. Ať se podíváte kamkoliv, tak všude vidíte nadšení a radost. Podíváte se doleva a spatříte borce, který se snaží nasoukat do latexové minisukně, dorka vedle něho zkouší křiklavě růžový čepec s pokémonem… A víte co je na tom nejlepší? Že tam jsou i normální lidé, kteří tohle nakupování berou naprosto vážně. Zrovna teď se mi vybavil obrázek nějakých dvou paní, které by se skoro popraly o jeden kus oděvu. Kapr není jenom o závodění, ale je to i o těhle maličkostech. No řekněte mi, kde jinde bych se mohl na závod vymódit jak na maškarák a zároveň na mě ostatní nekoukali jak na debila?

Vlaďka neskrývala svou radost z prima kousku. Olda propichuje svým pohledem Káťu. Pravděpodobně si říká: "Holka, tu čepičku jsem viděla jako první, tak mi jí koukej vrátit!"

Veličenstvo je sexy v jakémkoliv oblečení!
To je jako mapa?
Možná si pokládáte otázku, jakým způsobem se závodníci dostávají do centra závodu, když skoro nikdo nemá auto. Odpoveď je prostá, stopuje se. Když máte kliku, tak chytnete nějakého poloprázdného orienťáka. Když kliku nemáte, tak šlapete celou cestu po svých. Ale o tom až později…
Teprve na shromážďu jste se mohli naplno pokochat stylovým lookem všech kaprmanů a kaprmanek. (viz fotky) Veličenstvo se jako každoročně dokázalo jediněčně vyšvihnout a získat si tak obdiv všech nezadaných … babiček. Ale konec srandy, jsme tu hlavně kvůli závodům! Kapr se chodí vždycky naplno. Co na plat, že se vám roztrhla půlka gatí (viz fotka), stavitel kontrol umístil nějaké terčíky úplně mimo nebo že je mapa z roku nežer chleba. Každý usiluje o kapří titul a podmínky mají všichni stejné. Na tyhle závody se lidi jezdí bavit a né nadávat na to, že to mapovala nějaká Eliška Tupá.

Lendy, Vašek a moje maličkost
Stopovat se nemá
Po velice zajímavé etapě, ve které jsem dostal od Páji pěknou nakládačku jsem začal společně s Ondrou, Tedym a Lendym stopovovat směr Vodňany. Už na parkovišti vedle shromážďa nám zastavil nějakej místní frajer. Tedy s ním chvíli komunikoval a pochvíli radostně zakoulel očima, jakože s ním můžeme jet. Tak jsme teda jeli. Už na první křižovatce borec odbočil na druhou stranu. To se mi zdálo nějaké divné, ale v téhle situaci jsem byl malý pán a říkal jsem si, že asi ví co dělá. Asi po patnácti minutách najednou zastvavil a řekl nám, že jsme tady. My všichni jsme se tak nějak po sobě zaraženě podívali a vykodrcali se z auta. Pro jistotu jsme se borce zeptali, kde že jakou jsou ty Vodňany. Týpek ladně pokynul rukou na modrou ceduli a řekl: „Támhle!“ V tu ránu na to šlápnul a ujel. Všichni čtyři jsme zůstali trčet jak péra z gauče a s otevřenou pusou jsme sledovali silniční ceduli s nápisem Vodňany 12 km. „To si snad z nás dělá pr*el, ne?!“ následovala smršť nadávek na frajerovo jméno a začali jsme přemýšlet, jak se z téhle prekérky dostat. No nebudu to nějak protahovat, šli jsme dál po silnici směr Vodňany a přitom se snažili stopnout okolo projíždějící auta. Jestli si myslíte, že nám někdo za celé dvě hoďky zastavil, tak to jste pěkně na omylu. Fakt vejlet za všechny prachy… I když jedna zajímavá událost se přeci jen stala. To jsme takhle šlapali a nadávali na revoluční Jansovo OB názory , když se tu najednou proti nám mihl frajer na motorce. Tůroval si to docela velkou rychlostí a najednou se za ním objevili policajti. Chlupatí svým modrým majákem dávali jasně najevo, kdo že tu koho honí a začali jít motorkářovi pěkně po krku. Se stíháním se příliš nepárali a né aby se snažili vlasáče předjet, ale automaticky na něj začali zezadu najíždět. Hříšníkovi blokli zadní kolo a ten se následně pokusil o světový rekord ve skoku dalekém. Fízlové nemilosrdně vylezli z auta a nasadili provinilci klepeta. No co vám budu povídat, scéna jak z amerického filmu!

Kapří zábava
Po příchodu na ubykaci jsme toho měli všichni čtyři plný kecky. Naštěstí nás prima večeře a teplá koupel dostala zpátky na nohy a pozitivně naladila na vrchol dne – kapří zábavu. Jak už jsem se zmínil v úvodním desateru - bohužel se už zde nějaký ten rok nepresentuje kultovní kapela Jírovec, ale i přes to je večerní program na velmi dobré úrovni. Pařilo se snad úplně na všechno a postupem času se v sále nacházelo čím dál tim víc prázdných židlí. S půlnocí akce skončila. Někteří pokračovali do jiných podniků a zbytek šel na kutě. Po chvíli strávené v Družbě jsem také prohlásil večer za ukončený. Problém byl ten, že jsem neměl klíče a ubytovna byla zamčená. Naštěstí jsem v kapse nahmatal mobil a s ním i Aljošovo číslo! Po chvíli vyzvánění se ozval ospalý hlas - byl jsem zachráněn. Kdyby mi někdo na MS řekl, že uvidím ředitele závodů v trenýrkách, bačkorách a s brýlemi na čtení, tak ho budu považovat za blázna... Naštěstí se mi podařilo vyškemrat od kamaráda spacák a ustlal si na jednom z dívčích pokojů.

Pařbička v plném proudu
Handicap
Nedělní etapa je vždycky hrozný maso. Jelikož se v neděli startuje podle sobotní ztráty, tak jsme kolikrát svědky zajímavých soubojů. Velice často se také stává, že se o některých výsledcích rozhoduje už v sobotu večer… Mapa byla o dost kvalitnější než předešlý den a umístění kontrol taktéž souhlasilo. Běželo se mi nádherně a tak trochu litoval sobotního hledání na náhodu. Po strhujícím finiši se vítězem naší kategorie stal Pája Procházka. Na jednu stranu jsem mu ten zářez na pažbě přál, ale zase na tu druhou stranu porušil dvě nejhlavnější kapří přikázání. Nejenom že nejel kapřím vlakem, ale navíc se provinil běhacím úborem na OB!!! No nejdíve jsem měl chuť jít za Veličenstvem, aby nějak zařídil jeho DISKnutí. Ale nakonec jsem se smiloval a mávnul nad Pájovo prohřešky rukou. Ostatně kdo jiný než Pavel a jeho mírumilovná povaha se dokáže tak dobře postarat o vyhraného šupináče? Jelikož jsem musel odjet dřív, tak jenom doufám, že dal kapříkovi pořádného hubana.

Vlevo sobotní mapa a vpravo ten samý prostor na nedělní mapě... (aneb poznej sto rozdílů)
Doufám, že jsem na vás článkem udělal kladný dojem a že se nás příští rok sejde na Smícháči zase o trošku víc...

..už v neděli že Ondro?